Polní myslivci představují druh lehké pěchoty, který byl zaveden ve většině evropských armád. V habsburské monarchii byly myslivecké jednotky vytvořeny v 2. polovině 18. století jako elitní útvary rakouské armády. Jejich úkolem bylo zahajovat bojová střetnutí, přesně mířenou palbou rozvracet řady protivníka a v případě neúspěchu krýt ustupující jednotky. Tento způsob vedení boje se tedy podstatně odlišoval od soudobých zásad vedení bojové činnosti, který je nám znám v podobě sevřených formací řadové pěchoty. Z těchto důvodů se také výstroj a výzbroj mysliveckých jednotek od počátku lišila od ostatních druhů vojsk.

Svým vzhledem se chtějí členové historické jednotky co nejvíce přiblížit myslivcům z roku 1866. Jejich uniformy mají barvu štičí šedi, egalizační vyložení je trávovězelené a knoflíky zlaté s číslem 6. Jako pokrývka hlavy je určen černý plstěný klobouk se širokou krempou, na kterém je upevněn hustý chochol z ocelovězeleného peří.Na levé straně klobouku je připevněn odznak ze žlutého kovu ve tvaru lesního rohu s číslem praporu. Řemení, na rozdíl od řadové pěchoty, je černé a sestává z řemene na zavěšení tzv. patrontašky pro 80 nábojů a malé kapsičky na roznětky. Ta je umístěna na prsou. Druhý řemen slouží jako závěsník na bodák.V polních podmínkách nosí myslivci dřevěnou láhev a chlebník z režné látky. Torna z teletiny, přes kterou je připevněn šedý kabát se pomocí černých kožených popruhů nosí na zádech. V polních podmínkách se dále používají černé kamaše přetažené přes kalhoty a černé kotníčkové boty.

Myslivci jsou vyzbrojeni zkrácenou pěchotní puškou systému Lorenz, tzv. "štucem", nebo puškou pro zvláštní sbory, tzv. "extracorpsem". Jedná se o zbraně s perkusním zámkem, které se nabíjejí zepředu. Jako poboční zbraň slouží u myslivců vyzbrojených "štucem" dlouhý nožový bodák. Ostatní myslivci používají klasický křížový pěchotní bodák.