Prusko-rakouská válka v roce 1866, někdy také propagandisticky nazývaná "válka Němců s Němci", v zahraničí "sedmitýdenní" či lidově "šestašedesátá" měla mezi pruským královstvím a rakouskou mnohonárodnostní říší rozhodnout o vedoucím postavení v tzv. Německém spolku. Výsledek celého válečného konfliktu se stal také jedním z předpokladů pro pozdější sjednocení německých států pod nadvládou militaristického Pruska, úpadek Rakouska a v konečném důsledku také pro rozpoutání první světové války v roce 1914.

V polovině června 1866, po vyhrocení politických jednání s pruským císařem Bedřichem Vilémem a zejména německým kancléřem Otto von Bismarckem, vydal rakouský císař František Josef I. rozkaz k pochodu do Čech, čímž chtěl zabránit proniknutí pruských armád do nitra monarchie.

Průběh bitvy na Brance

Bitva u Náchoda (Vysokova či Václavic) byla svedena 27. června 1866 mezi pruským V. armádním sborem generála pěchoty Karla von Steinmetze (celkem 28.400 mužů), jehož předvoj obsadil v ranních hodinách rakouským vojskem nehájené výšiny na Brance nad Náchodem a rakouským VI. armádním sborem podmaršálka Viléma Ramminga (27.150 mužů). Ten postupoval se svými čtyřmi brigádami, aniž zpočátku věděl o přítomnosti nepřítele, od Opočna přes Nové Město nad Metují k Šonovu a Provodovu na úpatí výšiny Branka.

Po zjištění nepřítele postupoval Ramming stále původním směrem a nařídil zaútočit na pruské jednotky na výšinách. Ráno v 8,45 h rozvinul generálmajor Hertweck jednotky své brigády (41. a 56. pěší pluk společně s 25. praporem polních myslivců) pod svahy Branky a zaútočil z nevýhodného postavení od Šonova na evangelický kostel a na osadu Václavice. Na tento důležitý strategický a opěrný bod byl v první fázi bitvy u Náchoda veden útok pouze jedné rakouské brigády. Rakouskému vojsku se podařilo obsadit evangelický kostel s přilehlým hřbitovem a proniknout až do osady Václavice, kde byl však útok prudkou palbou předvoje pruského V. armádního sboru odražen. Pouze myslivecký prapor č. 25 s částí pěchoty pronikl až ke kostelíku sv. Václava, kde se udržel až do příchodu další rakouské brigády plukovníka Jonáka (20. a 60. pěší pluk a 14. myslivecký prapor) v 10,30 h. Ostatní jednotky Hertweckovy brigády ustupovaly zpět k šonovskému dvoru.

Plukovník Jonák společně s částí ustupující Hertweckovy brigády zaútočil okolo 10,45 h severovýchodním směrem na Václavice a lesík nad dnešním nádražím. Zároveň připochodovala na bojiště rakouská brigáda generála Rosenzweiga (pěší pluk č. 4. a 55. a 17. myslivecký prapor), která z chodu přešla do útoku a podpořila útočící formace. Prusové, překvapeni mohutným náporem, ustoupili v celé šíři fronty až za novoměstskou silnici na okraj návrší. Rakouský 20. pěší pluk na dalším postupu utrpěl značné ztráty, když se po opuštění lesa stal v otevřeném terénu snadným terčem pruských jehlovek. Těžce raněn byl i jeho velitel plukovník Alfons hrabě Wimpffen. Po příchodu hlavních sil pruského V. armádního sboru došlo k celkovému ústupu Rakušanů.

Pravé křídlo rakouského VI. armádního sboru

Pravé křídlo rakouského VI. armádní sboru zasahovalo téměř až k obci Vrchoviny nedaleko Nového Města n. M. Ráno 27. června 1866 okolo 9. hodiny zahájil na rozkaz brigádního velitele generála Hertwecka postup III. prapor rakouského 56. pěšího pluku společně s 2 setninami pluku č. 41 směrem od Vrchovin a Šonova k novoměstské silnici. Pěchota se dostala až do úžlabiny nad Bražcem, kde byla napadena půlprapory pruského 37. a 58. pěšího pluku. Rakušané byli zatlačeni zpět k hájence Na Horách a dále k Šonovu.

Po desáté hodině zahájily 3 setniny rakouského 14. praporu polních myslivců pod velením majora Johanna Jesowitse následované těsně III. praporem 60. pěšího pluku útok ze Zádolí na hájenku Na Horách a okolní lesy obsazené pruskými vojáky. Při útoku se jednotlivci pěšího pluku dostali až k novoměstské silnici. I přesto, že byli myslivci s "bělokabátníky" maďarského pluku Wasa podporováni palbou svého I. praporu a III. praporu 20. pěšího pluku, nebylo možné pruské přesile na pravém křídle Jonákovy brigády již dále vzdorovat. Všechny jednotky ustoupily přes Zádolí k Šonovu.

Jezdecká bitva u Vysokova

Okolo 11. hodiny, kdy 20. pěší pluk z jižní strany a 17. prapor polních myslivců ze strany severozápadní postupoval lesíkem nad nynějším václavickým nádražím, dal velitel rakouského VI. sboru rozkaz jízdní brigádě generála Solmse k útoku na dobenínskou plošinu. Zde byla svedena velká a krvavá jezdecká bitva mezi pruskou jízdní brigádou generála Wnucka (4. a 8. dragounský a 1. hulánský pluk) o 1 350 jezdcích a rakouskou jízdní brigádou generála Solmse (4. a 6. kyrysnický pluk), čítající 660 mužů, převážně Moravanů.

Rakušané vyslaní k podpoře útoku pěchoty v první fázi bitvy rozprášili nepřátelské pravé křídlo, avšak obchvatem pruského 8. dragounského pluku se dostali do kritické situace. Na poslední chvíli je zachránila III. eskadrona 6. kyrysníků pod velením podplukovníka Wagnera, vyslaná od rakouské brigády plukovníka Jonáka, a tak se mohli Rakušané stáhnout k Vysokovu. Pruští dragouni i huláni se po boji soustředili v úžlabině nad Starým Městem n. M., 300 metrů severovýchodně od místa střetu. Srážka, která trvala pouze 35 minut, si vyžádala na rakouské straně celkové ztráty ve výši 8 důstojníků, 142 kyrysníků a 200 koní. Prusové ztratili 20 důstojníků, 149 mužů a 119 koní.

Příchod pruského V. armádního sboru

Kolem poledne začala být situace pruského předvoje kritická. Rakušané zatlačili pruskou pěchotu za novoměstskou silnici a pruští jezdci prchali k Náchodu. Okolo 13. hodiny se však situace změnila. V tu dobu dorazila na bojiště hlavní část pruského V. sboru a tím byla bitva rozhodnuta - střed rakouského VI. armádního sboru začal ustupovat. Situaci nezachránil ani zoufalý útok dalších dvou praporů pěchoty od 9. a 79. pěšího pluku z Waldstättenovy brigády stojící doposud v záloze u Klen. Oba prapory zaútočily okolo 13. hodiny na část lesíka pod nynějším václavickým nádražím, který byl již částečně obsazen Prusy. Útok však byl krvavě odražen. Nepomohlo ani nasazení dělostřelecké zálohy soustředěné u Klen.

Levé křídlo rakouského sboru

V dopoledních hodinách proběhlo v prostoru vsi Vysokov pouze několik menších střetnutí. V bývalé Kosinkově zájezdní hospodě (dnes obchod u Černých) došlo ke střetu pruských dragounů s patrolou 23 rakouských kyrysníků, kteří stáli uvnitř dvora. Přes početní převahu Prusů se kyrysníkům podařilo prosekat se za cenu 2 mrtvých a 5 raněných.

Relativní klid na levém křídle skončil po poledni. Okolo 13. hodiny zaútočily na povel plukovníka Waldstättena 3 prapory ( I. prapor 9. a I. a II. prapor 79.pěšího pluku) společně s 6. praporem polních myslivců na severní okraj obce podporováni sborovou dělostřeleckou zálohou a obchvatným manévrem rakouského 11. kyrysnického pluku od Kramolny.

Zpočátku rakouské jednotky postupovaly do středu obce bez větších potíží, avšak po příchodu osmi půlpraporů pruské 20. pěší brigády se ocitly v křížové palbě a byly postupně zatlačovány západním směrem k České Skalici. Za prudkého dělostřeleckého ostřelování ustoupil také 11. kyrysnický pluk, který do bojů téměř nezasáhl, a pruskými hulány napadená rakouská baterie, stojící na severním okraji Vysokova. Boj skončil kolem 16. hodiny všeobecným ústupem VI. sboru k České Skalici. Těžkým ztrátám ustupujících formací bylo zabráněno mohutnou dělostřeleckou palbou čtyřiceti rakouských děl stojících u Domkova a Klen a také rozhodnutím velitele V. pruského armádního sboru generála Steinmetze nepronásledovat ustupující jednotky.

Příčinami neúspěchu rakouských jednotek v bitvě u Náchoda nebyla pouze palebná převaha pruských jehlovek nabíjených zezadu nad rakouskými předovkami systému Lorenz, jak je často prezentováno v dobovém tisku i současné literatuře. Hlavními příčinami prohry rakouské armády byla zejména nedostatečná znalost terénu, pohybů a rozmístění protivníka, zvolení naprosto nevýhodného výchozího postavení na úpatí Branky a bezhlavé postupné zasazování jednotlivých brigád do útoků.

Ztráty v rakouských a pruských řadách byly následující:

Rakušané

Prusové

důstojníci

mužstvo

koně

důstojníci

mužstvo

koně

Celkové ztráty

232

5487

432

62

1060

222

Z toho:

Mrtví

105

1001

306

19

264

???

Ranění

85

1093

82

19

782

???

Zajatí

42

2302

20

43

 

???

Nezvěstní

 

1091

24

 

14

???

Další ztráty

8 děl, 17 povozů, 1 plukovní prapor a 2 jezdecké standarty